Ateliér grafiky II /škola Vladimíra Kokolii

  1. Přístupy
    1. Kresba je pořád nejvíc
      1. Pro kresbu máme „soft spot“.
      2. Stále platí text Pohled na kresbu
    2. Řekni to obrazem.
      1. Pěstování elementární důvěry v obraz.
      2. Obávám se, že mluvením o obrazech trávíme víc času, než hleděním na ně. Zkoušíme se proto bavit čistě jen přes obrazy. (Jde to těžko…)
    3. Co je grafika
      1. Grafiku nedefinujeme technologicky, ale obrazově.
      2. Grafika = obraz za roh.
      3. Grafika je zvláštní případ, úkrok stranou, přes „černou skříňku“. 
      4. Grafik myslí na matrici i na otisk. Otevíráme konzervu z obou stran…
    4. Ruční práce
      1. Používáme sice stroje a programy, ale v koordinaci částí těla schopné přenosu ducha shledáváme něco zázračného. Proto „ruční práci“ pěstujeme.
    5. Zhmotňovat
      1. Zhmotněnému artefaktu kazí charakter jeho případná prodejnost.
      2. Přesto pro nás zůstává napínavým a nepravděpodobným objektem, kde se na stejném místě zjevuje fyzično i ideálno.
    6. Když nevíš, jdi po obsahu
      1. Kdykoli to jen trochu jde, odvíjíme tvářnost věcí od toho, o co jde.
      2. A to přesto, že obsah může být neurčitý, nebo se nám zaostřuje až s dokončováním věci.
    7. Obraz odměňuje
      1. Co víc si přát, než aby obraz vznikl tak jak musel?
      2. Všechno další – jako stupeň výborně při školním hodnocení, sláva, finanční úspěch… – ať je jen bonus.
    8. Učíme připravenost
      1. Co je ve vzduchu: Úvodní pokus v první den školního roku o pojmenování neurčitého příznaku, nového pocitu, tendence, která je „ve vzduchu“. Klíčové pro nastavení celého roku.
      2. Manifest: Student posílá pět (exaltovaných) vět popisujících jeho vizi pro nastávající rok.
      3. Studijní plán: Nasměrování studenta po prvním měsíci školního roku; různá míra konkrétnosti, někdy jedno jasné zadání, jindy široké pole možností.
      4. Konzultace: Konzultace probíhají, kdykoli nastane jejich potřeba z jedné nebo druhé strany. Někdy dojde i na intenzivní formu („fermež“), kdy konzultace trvá více hodin a přelije se třeba i do dalších dnů. Diplomanti tvoří dohromady tým, stejně jako doktorandi, a jejich konzultací se účastní celý tým.
      5. Injekty: Během krátké doby cca 20 minut nalít do ostatních nějakou důležitou vlastní zkušenost nebo znalost. Téma je určeno tím, čím se zrovna zabývá ateliér.
      6. Letiště: „Vánoční letiště“ pro setkání s osobnostmi, pro společné činnosti, pro pozvání některého ateliéru AVU a společné vaření.
      7. Vnitřní klauzury: Na konci semestru strávíme až tři dny od rána do noci intenzivní diskuzí nad věcmi, při níž se každý vyjadřuje ke každému.
      8. Noční kreslení: Model v temnosvitu. Kreslení scény s modelem ozářené bodovým reflektorem.
      9. Kreslířský maraton: Kreslíme s minimálními přestávkami celý den až do noci a během následujícího dopoledne.
      10. Workshop: Kreslení se speciálním zadáním. V paměti ateliéru existují desítky „experimentálních“ úkolů a vznikají další.
      11. Ateliérová výstava: Jednou za rok nebo za dva ateliér spojí svou energii při společné výstavě. V posledních letech například „Bitva“ v UFFO v Trutnově, akce „Grafika 2 dělá grafiku! …a chce Vám ji dát“ při výstavě diplomantů, „Black Box“ v GAVU aj.
      12. Role: Občas se hodí zvnějšnit a pojmenovat úlohu jedince mezi ostatními jedinci. „Hrajeme“ sebe jako roli.
      13. Byznysová schémata: Techniky z „opačného břehu“,  à la SWOT analýza, team building aj.
      14. Stání před stojanem: Jemné nastavení geometrie postoje vůči modelu a obrazu.
      15. Stereomikroskop: Každodenní hledění na mikrosvět.
      16. „Přemalovat“ klasiku: Interpretace klasického obrazu z hlediska toho, co na něm funguje obrazově.
      17. Paměť: FB skupina, sběr postřehů a vzpomínek z uplynulé doby.
        1. „Legendy“ o osobnostech, které se v prostředí ateliéru stále něčím připomínají. Jednou za několik let setkání všech, kdo prošli Grafikou 2.
        2. Ateliérové know-how: Slovník Gr2 a další existující „skripta“.
        3. Databanka: Zpracování a distribuce obrazových aj. dat ateliéru.
      18. Logistika: Aby vlastní provoz ateliéru nespotřeboval nadmíru energie a času, musíme trvat na docházce, dochvilnosti, fungující komunikaci, plnění dohod, úklidu…
    9. Uvažujeme v protikladech, ne v osamělých pojmech. Nevybíráme si jeden „správný“ pól nebo směr, ale napínavé pnutí mezi krajnostmi. „Otevíráte konzervu na obou stranách současně.“ (Jiří Ševčík). Každý z uvažovaných extrémů ať nastane v maximální intenzitě:
      1. současný pocit versus klasika,
      2. individualizmus versus týmový duch,
      3. nevědění versus poznání a analýza,
      4. konceptuální přístup versus ruční práce,
      5. smrtelně vážně versus nadhled a humor,
      6. vědomí vlastních daností versus nejvyšší ambice…
  2. Výstupy
    1. Všichni zúčastnění si musí být vědomi základního paradoxu uměleckého školství: to hlavní si musí student objevit sám.
    2. Obrazy musí vznikat, ale jejich nevyřčeným účelem je, aby se student prací na obraze učil pracovat sám se sebou.
    3. Paralelně s tím přirozeně získá v ateliéru celou řadu praktických kompetencí, jako kreativita, připravenost na změnu, práce v týmu, kreslířské a grafické know-how.
    4. Po doktorské práci požadujeme výrazné „před a po“ – tedy že přinese netriviální a podloženou odpověď na své výchozí teze, a že při troše štěstí vznikne paralelně také silné umělecké dílo.
    5. Doktorandům nabízíme kritickou a empatickou zpětnou vazbu.
    6. Od doktoranda očekáváme, že pro studenty bude doktorand imponujícím příkladem profesionála z oboru, a že jako pedagogická alternativa k zavedeným rutinám rozšíří názorové rozpětí v ateliéru.
    7. Umělecký (galerijní) provoz nás přiměřeně zajímá, ale víc se soustřeďujeme na paměť oboru a na každodenní skutečnost. Otázku stylu a stylovosti řešíme až na posledním místě.
    8. Co se studentovi nabízí jako současné umění, je fakticky umění předchozí generace. V ideálním případě by student měl risknout „příští umění“.