Ateliér sochy 1

V ateliéru rozvíjíme co nejširší platformu přístupů k dnešnímu sochařství a jeho výrazových možností – objektové sochařství, abstrakce, figurální socha, sochařská instalace včetně využití nových médií – ve vztahu k materiálu a k uplatnění v architektuře veřejného prostoru města či v krajině.

Klademe důraz na myšlenku. Obsah díla by měl určovat jeho formu, výběr materiálu a technologický postup. Součástí myšlení sochaře by mělo být vědomí, pro jaké prostředí svoji věc tvoří a jakým způsobem bude následně fungovat – jestli dílo zanoří do řeky, umístí do louky, přilepí na mrakodrap nebo vloží pod práh domu. Tím se ovšem nevylučuje vědomí, že si věc teprve postupem času sama najde cestu a způsob. Vycházíme z toho, že socha není pouhým artefaktem, určeným pro galerii. Sochu chápeme jako organismus, který se musí obhájit v reálném světě.

Žijeme v globálně propojeném světe, jehož rozmanité kultury se navzájem ovlivňují a vnímají více než kdy jindy. Mladý umělec by si měl uvědomovat kontext doby a počítat s ním při hledání svého výrazového jazyka. Máme svoje kořeny a tradice, ale intenzivně dnes vstupujeme do široké multikulturní komunikace, zacházíme s lokálním globálním kontextem.

Ateliér rozvíjí rozmanité druhy talentů od extrovertních razantních typů, inklinujících k velkým formám, až po introverty vyjadřující se intimně. Je nezbytné, aby posluchač ateliéru prošel klasickou sochařskou výukou v práci s materiálem, osvojil si základní postupy a techniky, aby se rozvíjel v řemeslech a technologiích (využívat školní dílny), které mu jsou blízké a osvojil si správný metodický postup, jehož součástí bývá u sochaře i fundovaná komunikace s různými odborníky a pomocníky. Výuka je individuální a vede vždy k tomu, aby umělkyně nebo umělec byl schopen původní myšlenku díla, jakkoliv zachycenou, realizovat.

U nižších ročníků je důležité, aby studenti prošli klasickou sochařskou průpravou jako je modelování a kresba figury podle modelu. Rychle a prakticky tak proniknou k základnímu chápání poměrových vztahů vnitřní stavby hmoty, anatomie, konstrukce a budování povrchu ve vztahu ke světlu. Postupem do vyšších ročníků by se měl student stávat přirozeně tvořícím umělcem. Studijní práce samozřejmě probíhá paralelně s volnou tvorbou, student si vytváří nezávislý prostor osobní svobody, ve kterém bude sám sebou úkolován vášní, tvořivostí, zvídavostí a dětskou otevřeností. Přitom je nezbytná vnitřní disciplína, pracovitost, systematičnost a zdravé sebevědomí, které podporuje psychickou odolnost vůči všem rušivým vlivům, které na umělce útočí po opuštění hájemství akademie.

U všech ročníků ateliéru se odvíjejí individuální diskuse a konzultace od deníkových záznamů, myšlenek, postřehů, střípků nápadů, skic, zápisků a modelů, které si adept sochařství přináší do ateliéru. Rozvíjí je ve variantních řešeních a rozpracovává po stránce vizuální i technologické k co nejpřesnějšímu vyjádření sochařského záměru. Tematické úkoly na abstraktní, aktuální, globální, společenské, archetypální a jiná témata jsou cestou, jak pomoci mladé umělkyni či umělci nalézt adekvátní výrazové prostředky a přesvědčivě se vyjadřovat ve vztahu ke světu a zároveň způsobem, jak nastartovat perpetum mobile vnitřní tvořivosti.

Úkolem vedoucího pedagoga je upozorňovat studenta na podobnosti a paralely s tvůrci, kteří se pohybovali či pohybují v podobném myšlenkovém poli (což souvisí s kulturní vzdělaností v dějinách umění). Studenti se tak postupně učí vnímat svoji tvorbu v kontextu českého i světového umění a tím hledají svoji autentičnost a jedinečnost.

Ateliér podporuje výjezdy studentů na zahraniční stáže, semestrální návštěvy jiných ateliérů a další studijní cesty. Do ateliéru zveme zajímavé osobnosti kulturního světa a necháváme studenty verbálně a písemně reagovat na aktuální kulturní dění. Pedagogové podněcují mladého člověka, aby během studia využil veškeré dostupné možnosti uměleckého vzdělání a podporují jeho chuť a odvahu tvořit. Ve školním ateliéru má možnost nabíjet baterie k tvůrčímu svobodnému životu.