Tisková zpráva ze dne 29. 1. 2009 - projekt Šaloun

Místo, kde se poplácává po zádech, kde se roní slzy …

 

ikonoklasmus, budování, kritika sochy veřejného prostranství

iconoclasm, building-up, criticism of public space sculpture

5. – 18. 2. 2009

 

Srdečne vás zveme na vernisáž výstavy součásného umění

We wouldlike to invite you for the opening of contemporary art exhibition

4. února v 18:00 hod. / 4th February 2009 at 18:00

 

v prostorách Ateliéru L. Šalouna / in Atelier of L. Šaloun: Slovenská ul. 4, Praha 10.

 

Otevřeno denně / Daily opening hours: 13:00-18:00

 

Kurátoři / Curators: Ivana Moncoľová, Anton Čierny

Vystavující umělci a umělkyne / Artists: Tomáš Džadoň, Radovan Čerevka, Pavlína Fichta Čierna, Anton Čierny, Anetta Mona Chisa a Lucia Tkáčová, Ola Hořavová, Jaroslav Kyša, Dorota Kenderová, Ján Gašparovič, Radko Mačuha, Štefan Papčo, Martin Piaček, Jan Pfeiffer, Karin Patúcová – Lunterová a Peter Žalman, István Csákány, Dušan Dobiaš, Beatrix Szörényi

 

Výstava je realizována s podporou Ministerstva kultúry SR, z Fondu Pro Slovakia

Partneři: Akademie výtvarných umění v Praze, Bittner s.r. o., Racional s.r.o.

_____________________

 

Tisková zpráva

Výstava, která bude 4. 2. 2009 v 18:00 otevřena v prostorách Ateliéru L. Šalouna v Slovanské ul., Praha-Vinohrady představuje realizované projekty slovenských, českých a maďarských autorů. Vystavené projekty se věnují tématu „sochy veřejného prostoru“ a historických, politických, budovatelských principú, které se projevují na vzhledu a osudu sochy stojící ve veřejném prostoru.

Kurátoři se věnují soše ze tří vrstev: ikonoklasmu, budování, kritice.

Pozoruhodné na výstavě je, že se odehráva v prostoru ateliéru L. Šalouna, který zde realizoval sochu Jana Husa (osazenou na Staroměstkém nám. v Praze).

 

Socha jako výtvarné médium se už od prvopočátku užívá ve veřejném prostoru jako nástroj politické moci a propagace. Socha, pomník či monument slouží i dnes jako „promo nástroj“, stejně tak může být „památníkem“ symbolizujícím změnu politické moci, vymazávání z historické paměti či střet civilizací a náboženských skupin. Je též pietním místem, kde si zástupně připomínáme události nebo osobnosti.

Ikonoklasmus je součástí umění, dokumentující historii umění sochy ve veřejném prostoru. Budování (záměrně neznamená totéž. co slovo tvorba), bylo shodné s ideologickou linií prosazovanou režimem nebo vládnoucí vrstvou. Od 19. století jsme svědky soustavného psaní dějin umění, z nichž se v první pol. 20. století vyvinula umělecká kritika. Tyto přístupy: ikonoklasmus, budování a kritika jsme si zvolili jako hlediska, skrze něž nazíráme na stav současné sochy veřejného prostranství.

Ikonoklasmus vnímáme jako prodlouženou ruku institucí moci (politiky,  církve, státu, města, hejtmanství nebo územního celku) a propagace: (reklamy, ideologie a propagandy). Má rovněž schopnost zachycovat významné události veřejného významu, budovat památná místa na události a osobnosti, byť se mohly odehrát v jiné době a místě.

Na druhé straně stojí kritika, odborná neboli komunitní, sdružená ve spolky, anonymní internetové chaty, nebo kritika ze strany masmédií, která si postupně osvojuje další témata, nejen hlavní události dne. Někdy si je schopna všimnout i problematiky sochy veřejného prostoru. Všechny tyto přístupy se v nějakém smyslu aktuálně dotýkají média sochy veřejného prostoru, které jsme vybrali jakožto médium prezentace této výstavy.