Rozloučení s Michaelou Maupicovou

Michaela Maupicová, narozená 19. 8. 1982 v Příbrami, patřila k výrazným uměleckým osobnostem své generace. Kreslířka, malířka s přesahem k objektu, instalaci a novým médiím, si za dobu svého působení vypracovala osobitý výtvarný projev „dějové abstrakce“, kterou bychom mohli označit za svého druhu existenciální. Kresby Michaela Maupicové představují živelně se množící, neklidný, všepohlcující ornament, někdy ukázněný do symetrických soustav, jinde utíkající a rozlévající se náhodně po formátu i mimo něj, nebo expandující přímo do prostoru. Máme tu před sebou řád v náhodnosti, zvětšeninu umožňující v modelové situaci zvoleného jednotícího prvku a jeho zmnožení nahlédnout naši analogickou představu o dění mimo nás a v nás.
Michaela Maupicová absolvovala pražskou Akademii výtvarných umění, nejprve ateliér Kresby prof. Jitky Svobodové a později Intermediální školu prof. Milana Knížáka. Na umělecké scéně se pravidelně pohybovala od roku 2004 a její práce byly součástí důležitých výstavních projektů. Její díla jsou zařazena v důležitých státních a soukromých sbírkách (NG, Praha; OG, Liberec; GASK, Kutná Hora; Leinemann-Stiftung für Bildung und Kunst, Berlin ad.).
Po těžké nemoci nás dne 16. 6. 2018 předčasně opustila. Pro ty, kdo ji znali, je to těžká osobní ztráta. Nepochopitelně prázdné místo v prostoru. Pro českou uměleckou scénu je předčasný skon nadaného umělce, tvůrčí a vitální osobnosti, optimistické ve své skepsi a skeptické ve svém optimismu, vždy nenahraditelnou ztrátou.
Petr Vaňous, historik umění a kurátor