Aula AVU: Dubravka Sekulić - Curriculum Revolution

Akademie výtvarných umění v Praze
U Akademie 4 Aula
Praha 7
Czech Republic

Dubravka Sekulić: Curriculum Revolution
or why just adding women to the broken system is not enough? / anebo proč pouhé doplnění žen do porouchaného systému nestačí?

Veřejná přednáška hostující teoretičky architektury Dubravky Sekulić v kurzu Teorie architektury AVU ´Pýcha a předsudek´ se koná ve spolupráci Katedry teorie a dějin umění AVU v Praze s Fakultou architektury VUT v Brně.
Dubravka Sekulić je architektka zkoumající transformace současných měst. Přednáší na Institutu současného umění (TU Graz) a podílí se na výzkumu na Institutu historie a teorie architektury (ETH Zurich). Byla zakládající členkou Parity Group na Katedře architektury ETH v Zurichu.

(abstrakt)
„Systém architektonických hvězd, ve kterém je firma pyramidou s hlavním dizajnérem na vrcholu, nemá moc společného s dnešními komplexními vztahy v architektuře a stavění. Jelikož ale sexismus definuje mě samotnou jako písařku, zapisovatelku a fotografku mého manžela, jako by tím definoval naše společníky jako ´druhořadé banány’ a naše zaměstnance jako tužky.“ napsala Denise Scott Brownová ve svém článku „Místo na vrcholu? Sexismus a systém hvězd v architektuře“, napsaném již v roce 1975, ale poprvé publikovaném až v roce 1989.

Zatímco za poslední rok mnohé naznačuje, že systém hvězd, jaký popisuje, je dnes již za svým vrcholem a hlasy požadující více rovnocenný přístup k architektonické profesi sílí, stále nám zbývá odvést hodně práce. Iniciativy zpochybňující génia jedinečného architekta jako dominantní model profesní identifikace pomalu, ale snad jistě mění to, co je považované za normu: požadují uznání architektury jako praxe postavené zejména na spolupráci, volají po vytvoření bezpečného rámce pro diskuze o sexuálním obtěžování a upozorňují na projevy zneužívání pracovními podmínkami v architektonických kancelářích. Pochopení situace a toho, že tyto problémy by se neměly začít odhalovat až v momentě, kdy vstupujeme do architektonické praxe, můžeme vidět, že se mnohé mění i na akademické půdě. Popravdě, změna nemůže být zredukovaná na to, že zahrneme i práci žen architektek do uznávaného kánonu. Změna musí být založena na pochopení toho, jak mohou být rozpleteny a ne jen korigovány mocenské vztahy, které doteď jejich inkluzi bránily. Celé generace studentů a studentek se v rámci studia architektury potkali možná se dvěma nebo třemi jmény architektek a s ještě menším počtem referencí odkazujících na architekty různorodého sociálně-politického původu. Pedagogové jim nabízeli znovu a znovu ty samé slajdy, ty samé ikony, ty samé architektonické reference bez kontextualizace nebo zpochybnění struktur moci.  Svým výběrem vyzdvihovali jedny a upozaďovali druhé negováním otázek gendru, rasy a společenské třídy. Je čas celkového převratu v architektonických studijních plánech a tato změna musí vycházet z principů intersekcionality*. Tento typ intervence je nanejvýš důležitý pro budoucnost profese, která může dále existovat, jenom když se změní její problematická kultura - tak, aby byla lépe vybavena pro porozumění  navrhování pro všechny a tak, aby zahrnovala kolektivní a inkluzivní tvořivost. Taková reflexe, práce, to jak pracujeme a pro koho a jak zhmotňujeme a udržujeme produkty naší ´kreativity´ nebylo poznámkou pod čarou ale jednou z klíčových otázek. Taková reflexe by se  měla rozšířit i na otázky norem propagovaných neaktuálními ableistickými** a sexistickými standardy jako ty od Neuferta.

Ve své přednášce bych se chtěla zaměřit nejenom na to co a proč potřebujeme změnit v architektonickém vzdělávání v pokuse udělat naši disciplínu více spravedlivou/rovnostářskou, ale i na to, jak může taková změna nastat. Tato přednáška je úzce spjatá s neustále probíhající spoluprací s Charlotte Malterre-Barthes “Curriculum Revolution” a staví zejména na práci kolektivů Parity Group ETH, Feminist Art and Architecture Collaborative a Architecture Lobby.

Pozn.
*intersekcionalita - zkoumání různých způsobů diskriminování lidí z důvodu několika kulturních a sociálních faktorů najednou
**ableismus - diskriminace namířená proti lidem s postižením

//
Dubravka Sekulić: Curriculum revolution, or why just adding women to the broken system is not enough?

The guest lecture of architecture theorist Dubravka Sekulić in the frame of the Architecture Theory course Pride and Prejudice at AVU and it is a project of collaboration of the Department of Theory and History of Art AVU in Prague with the faculty of Architecture VUT in Brno.

Dubravka Sekulić is an architect researching transformations of contemporary cities between production of space, laws and economy. She is an assistant professor at the Institute of Contemporary Art, Tu Graz, Austria and a PhD fellow at the Institute for History and Theory of Architecture, ETH Zürich, Switzerland.

(abstract)
"The star system, which sees the firm as a pyramid with a Designer on top, has little to do with today’s complex relations in architecture and construction. But as sexism defines me as a scribe, typist, and photographer to my husband, so the star system defines our associates as ‘second bananas’ and our staff as pencils." wrote Denise Scott Brown in her article “‘Room at the Top?’ Sexism and the Star System in Architecture,” first conceived in 1975, but published for the first time only in 1989.

While a lot of indicators from the last year show that the star system she was describing is past its peak and the voices asking for more equitable approach towards architectural profession are getting louder, there is still a lot of work to be done. Initiatives challenging the lone (male) architect genius as a dominant model of professional identification, asking for recognition of architecture as first and foremost collaborative practice, safety networks enabling discussion about sexual harassment, as well as challenging exploitative working conditions in the architecture offices are slowly, but hopefully surely, changing what is considered a norm. Understanding that these issues should not be addressed only when architects enter the practice, there is a lot of change happening within the academia. However, the change cannot be reduced to inclusion of the work of women architect into the canons, but it has to be based on understanding how power relations that prevented their inclusion in the first place have to be dismantled, and not corrected. Generations of students have gone through architecture studies encountering during this time perhaps two or three female architects and even less architects from diverse socio-political origins as references. Unaware educators have only served over and over again the same slides, the same icons, the same architectural references without contextualizing nor questioning the power structures that have heralded some while sidelining others—negating questions of gender, race, and class in their choices. An overall overhaul of architectural curriculums has to happen, and that this change has to be grounded on the principles of intersectionality. This type of intervention is of utter importance for the future of the profession, which can continue to exist only if its problematic culture changes to become more equipped for understanding and designing for all, and by embracing collective, inclusive creativity. In such reflection, labor, how we work, for whom, and how those who work to materialize and maintain the products of our ‘creativity’ is not a footnote but one of the core questions. Such reflection can and should be expanded to questions of norm propagated by outdated ‘ableist’ and sexist standards such as the Neufert.

In my lecture, I would like to focus not only on what and why needs to change in architectural education in an effort to make a discipline more equitable, but also on how this change can happen. This lecture is entangled with always-in-process collaboration with Charlotte Malterre-Barthes “Curriculum Revolution” and builds on the work done by, among others, Parity Group at ETH, Feminist Art and Architecture Collaborative, and the Architecture Lobby.