Mapa filmů mezi americkou a moravskou pouští
školitel: MgA. Tomáš Svoboda, Ph.D., Ateliér nových médií 1
 
Hybridní filmová forma je v posledních pěti letech častým vyjádřením autorů objevujícím se zvláště na poli dokumentárního filmu. Disertační práce je případovou studií o tvorbě nezávislého žánrového filmu na pomezí dokumentárního a narativního filmu. Soustředí se na mapování aktuálního prostoru „pouště nezávislého filmu“ skrze hybridní formy: kombinuje rozhovory o práci na konkrétních filmech a srovnání s postupy a úvahami nad filmovými kategoriemi z pera praktiků, historiků nebo filozofů.
 
Může existovat obecný vzorec platný pro určitou skupinu filmů a lze jej pak aplikovat do praxe? Prostřednictvím výzkumu fikčních prvků práce sleduje pravidelnosti v jejich užívání a porovnává je s díly vybraných filmařů.  Potažmo tak disertační práce umožňuje nahlédnout za horizont středoevropského filmového ostrova a zprostředkovává přímou linku Mojave - Váté písky.
 
Práce je soustředí na vybrané kategorie filmové tvorby (archiv, animace, protagonisté, prostředí), jež jsou srovnávány u podobných filmů a zasazeny do kontextu prostřednictvím odkazů na filmovědnou a filozofickou literaturu. Na základě toho jsou kladeny otázky dvěma autorům. Prvním autorem je americký nezávislý filmař Jon Moritsugu (*1965), který od roku 2018 pracuje na svém posledním snímku NUMBSKULL REVOLUTION. Paralelou k tvorbě Mortisugua je pak vlastní tvorba doktoranda, který ve stejném období pracuje na filmu BLUE BOX.

Cílem práce je komparace zvolených kategorií a pohledů obou tvůrců. Snímek NUMBSKULL REVOLUTION je fikčním narativem, BLUE BOX patří do oblasti dokumentární tvorby.  Obě díla mají řadu paralel: odehrávají se v dystopické budoucnosti a v pouštích Nového Mexika a Texasu, pracují se silnou vizualitou, důrazem na hudební složku ovlivňující děj, s časovými rovinami, imaginárními místy i postavami. Oba autoři také úzce spolupracují se svými partnerkami. Amy Davis (*1969) je spoluautorkou, podílí se na scénáři a je hlavní postavou filmu NUMBSKULL REVOLUTION. Tak i Marie Hájková (*1990) je spoluautorkou, editorkou a podílí se na scénáři filmu BLUE BOX. Podobnosti mezi snímky nabízejí vhled do probíhající práce na dvou stejně lokalizovaných filmech amerického a evropského režiséra, jejich paralelních tématech i osobních konstelacích. Specifikem disertačního projektu je zachycení work in progres na filmovém díle dříve, než je výsledné dílo hotovo a tvůrčí proces ukončen.

Profesní data

Životopis

Petr Šprincl je doktorandem v Ateliéru intermédií II u Tomáše Svobody na AVU, studoval pod vedením Václava Stratila v ateliéru intermédií na brněnské FaVU. Je spoluzakladatelem uměleckého studia Flesh&Brain a hudební skupiny Piča z hoven, kde figuroval jako výtvarník a koncertní VJ. Ve své tvorbě pracuje především s vyhrocenými žánrovými stereotypy založenými na extrémních společenských postojích. Jeho práce často reflektuje témata nacionalismu, rasismu, reaguje na nové definice národní, či skupinové identity. S oblibou využívá archaická média, jako je 8mm film nebo NTSC video. Je autorem, či spoluautorem filmů Čapatý Ján (2013), Blue box (2014), Morava, krásná zem (2015–19) a Vienna Calling (2018) a řady videoklipů.  
 
Už během studií na FaVU navázal autorskou spolupráci s Marií Hájkovou a v současnosti tvoří výraznou tvůrčí dvojicí se zcela charakteristickým rukopisem. Pro jejich tvorbu je typická zneklidňující poetika, čerpající z temných stránek skutečnosti i z práce s osmimilimetrovým filmovým materiálem či VHS technikou, kdy jsou typické vlastnosti daného záznamového materiálu a zejména obrazové chyby obvykle vzniklé jeho opotřebením či narušením struktury zpředmětňovány, estetizovány až fetišizovány. Audiovizuální polohu tvorby zpravidla dotváří bohatá ikonografie přesahující médium pohyblivého obrazu, která získává prostor k prezentaci v rámci galerijních instalací nebo v módních kolekcích tvůrčí platformy Flesh & Brain.
 
Práce Šprincla a Hájkové balancují na pomezí fikce, dokumentu a experimentu, přičemž jejich společným rysem je zkoumání různých společenských podob zla, skrývaného nezřídka pod tenkou slupkou každodenní reality. To platí o snímku Čapatý Ján, za nějž v roce 2013 získali hlavní ocenění v soutěži PAFu Jiné vize, dokumentární grotesce o vykradači hrobů Ondřeji Jajcajovi Vajcaj, apokalyptickém medajlonku hokejisty Gretzkyho 99 či americké temné postmoderní detektivce se záběry Ku-klux-klanu Blue Box. Dvojnásob to platí o průběžně vznikajících epizodách volného seriálu „Morava, krásná zem“, kde více než v ostatních pracích do popředí vystupuje národopisný element prostoupený archetypální symbolikou a v tomto případě temnou stranou jihomoravského folkloru.