Osobná mytológia a motív absencie
školitel: MgA. Tomáš Svoboda, Ph.D.
 
V autorských projektoch sa kontinuálne venujem skúmaniu stratégie budovania video esejí v kontexte pohyblivého obrazu, experimentálneho filmu a site - specific. Častokrát budovaniu atribút jednotlivých postav, priestoru - roviny miesta, času a prenesením do fiktívnych imaginácii nenaratívnych videí. Z fenoménov sú napr. témy vyprázdnenej narácie, magického realizmu, fiktívny dokument, experimentálny film, slow cinema a priestorové site specific inštalácie, symptómy súčasnej globalizovaná spoločnosť, senzualizmus, priestor a postavy až po skúmanie samotného budovania princípov jednotlivých videí. Snaha naznačiť a nepriamosti konštruktov, neurčitosti času a miesta sú často krát motívy pri budovaní reálií do voľnej interpretačnej roviny. V rôznych rovinách autorského prístupu sa pohybujem od postprodukcie cez proces s pomocou strihovej skladby až po realizácie v špecifických priestoroch, kde je môj zámer určitá kontemplatívnosť budovaných video esejí z presahom do abstrahujúcich ne-narativov.
 
 
Projekt doktorského štúdia voľne nadväzuje na doterajšie autorské projekty a snaží sa objasniť určité hranice vo fenoméne pohyblivého obrazu, absencie linearity a určitého osobného mýtu v rámci budovania mikro štruktúr v podobe tém.
 

Profesní data

Životopis

Milan Mazúr
vizuálny umelec, filmár
1989 narodený v Žiline (SK)
Doktorské studium, 2. ročník
ateliér Nových Médií 1 / škola Tomáše Svobody
 

  • cena Ex aequo na Festivale experimentálneho filmu a digitálneho umenia v Bratislave 2012 (SK)
  • Nominácia Cena Oskára Čepana 2019 (SK)
  • Cena Cypríán 2019, Galéria Jána Koniarka v Trnave (SK)

 
 
https://vimeo.com/372643147
milanmazur.com
 
.
 
,, Mazúr sa usiluje v minimalistických videách sondovať tému pamäti na rôznych úrovniach formou mikropríbehov s autobiografickými podtextami. Sú v nich prítomné aj náznaky vyjadrujúce autorov pocit z mentálneho vyprázdňovania viacerých oblastí súčasnej spoločnosti, hlavne v sociokultúrnej a verejnej sfére. Napriek tomu, že v jeho reflexívnych prácach zaznievajú existenciálne podtóny, pocity neistoty či pochybnosti, nechýbajú im ani intenzívne emocionálne a spirituálne aspekty. ”
Text: Katarína Rusnáková
.
 
 
Vědění přichází jen jako záblesky, text je hrom doznívající k nám až mnohem později. To si o našem vnímání světa obrazů, a především pak technických obrazů, kdysi poznamenal Walter Benjamin. Podobný pocit vždy prožívám při vnímání tvorby Milana Mazúra. Jeho videa, filmy, videoinstalace i instalace jsou neoddělitelně spojené se světem obrazů jako prostorem vyprávění a vzájemného mísení obecné paměti s tou osobní. Médium pohyblivého obrazu pro něj není lineární dramaturgickou osou tradiční filmové řeči, a přesto v něm čas, děj a scénická situace hrají zásadní roli. Formálně výrazná řeč Mazúrovy filmové kamery i jeho využívání kombinace záběrů se vlastně v mnohých ohledech, ač v hávu současné vizuality, vrací i k chápání obrazové řeči, jak ji kdysi radikálně formuloval Dziga Vertov – filmař je tu vypravěčem prostřednictvím obrazu, jeho dynamiky a subjektivizovaného obrazového prostoru. Současně je však svět Mazúrovy vizuality bytostně současný a neustále divákovi připomíná onen sladkobolný pocit, s nímž nás dennodenně konfrontuje současná svůdně se podbízející konzumní vizualita, která nám ale také stále připomíná naše postrádání toho, po čem v nás neustále vzbuzuje touhu. Využívá ji sice často s podobnou neodbytnou podbízivostí, ale zároveň ji odklání tak, abychom mohli nahlédnou za její kulisy do onoho mrazivého a úzkostí plného vnitřku nás všech konzumentů. Ve videích a instalacích z cyklu Paradoxical Happiness (2016–2017), videu Nigel (2018) či krátkém filmu Ócuka (2018) se v různých odstínech neustále vrací autorův zájem o konstruování imaginární scény, v níž se mezi jednotlivými záběry odehrává dialog lidských bytostí s okolním prostředím a věcnými situacemi. Dnešní všudypřítomná reifikace konzumní kultury se zde odráží ve vnímání autorových vizuálních ekosystémů jakožto celků, v nichž živé a neživé, bytosti či předměty, technologie i příroda stojí na stejné rovině existence. Působivé záběry kamery mezi opuštěnými historickými objekty a živými detaily v uprchlickém podobenství Nigel či až ohromující scéna přečerpávací vodní nádrže Dlouhé stráně ve filmu Ócuka jsou hlavními mluvčími těchto příběhů, do nichž lidé vstupují jen jako jejich pointa. Vedle vlastního filmového materiálu však Mazúr často využívá i apropriovaný anonymní materiál z Youtube či postprodukční zásahy. Nelze však u něj přehlédnout tendenci k neustálému navracení se od všech intermediálních přístupů (instalace, objekty atd.) k ústřednímu motivu jeho tvorby, totiž k vizuální naraci. Jeho tvůrčí svět je především místem křížení osobní mytologie, pohybující se ve svém specifickém řádu jiného vnímání časoprostoru, s neustálou agresí okolní masové spektakularity. Tento uzavřený prostor intimního, a přitom neustále se odcizujícího prostředí je dobře vidět například ve videu Myokymia (2016), kde je narace vlastně definována vyprázdněním – stává se negativním otiskem vymezeným formou, samotným formálním přístupem. Řada umělců se dnes explicitně věnuje angažovaným tématům, sociálním otázkám či politickému rozměru své tvorby nebo do těchto témat alespoň tematicky „balí“ svůj jinak formalistický projev. Tvorba Milana Mazúra je sice pro diváky především návštěvou v autorových svérázných prostorech narativní vizuality, nicméně je ve své podstatě neustálým ohledáváním pozice současného jedince v existencionální situaci, která je dnes zakotvená v neprostupných pastích vizuální reprezentace konzumu a moci. Díky tomu ji lze vnímat jako vlastně výsostně politickou, a to ne ani tak kolem ní obtočenými tezemi, jak je tomu časté, ale především jejím neustálým odhalováním implicitní političnosti řeči obrazů.
 
Text: Viktor Čech
so súhlasom: Flash Art Czech and Slovak Edition
2019
 
 Doktorská téma:
 
V autorských projektoch sa kontinuálne venujem skúmaniu stratégie budovania video esejí v kontexte pohyblivého obrazu, experimentálneho filmu a site - specific. Častokrát budovaniu atribút jednotlivých postav, priestoru - roviny miesta, času a prenesením do fiktívnych imaginácii nenaratívnych videí. Z fenoménov sú napr. témy vyprázdnenej narácie, magického realizmu, fiktívny dokument, experimentálny film, slow cinema a priestorové site specific inštalácie, symptómy súčasnej globalizovaná spoločnosť, senzualizmus, priestor a postavy až po skúmanie samotného budovania princípov jednotlivých videí. Snaha naznačiť a nepriamosti konštruktov, neurčitosti času a miesta sú často krát motívy pri budovaní reálií do voľnej interpretačnej roviny. V rôznych rovinách autorského prístupu sa pohybujem od postprodukcie cez proces s pomocou strihovej skladby až po realizácie v špecifických priestoroch, kde je môj zámer určitá kontemplatívnosť budovaných video esejí z presahom do abstrahujúcich ne-narativov.
 
 
Osobná mytológia a motív absencie
 
Projekt doktorského štúdia voľne nadväzuje na doterajšie autorské projekty a snaží sa objasniť určité hranice vo fenoméne pohyblivého obrazu, absencie linearity a určitého osobného mýtu v rámci budovania mikro štruktúr v podobe tém.