Autorská jazyková pozice v experimentální poezii
školitel: doc. Mgr. Tomáš Pospiszyl Ph.D., Katedra teorie a dějin umění
 
Tvorba experimentální poezie od padesátých do sedmdesátých let s sebou nese mnohé projekty, jež můžeme označit za specificky a genericky mediální. Estetiku díla utváří vztah mezi umělcem, divákem a médiem, jehož úloha se mění specificky k potřebě daného díla, nebo se genericky proměňuje s vývojem vztahů v rámci díla samého. Tento postup najdeme například u děl Gerharda Rühma, Oswalda Wienera a Konrada Bayera, kteří se sešli ve Vídeňské skupině a věnovali se tvorbě kolážových textů, divadelních „událostí“ (vídeňský předchůdce happeningů) i uměleckých artefaktů. Podobnou estetiku lze sledovat i u Ferdinanda Kriweta, který se stal známým i jako autor radiového umění, a u experimentálního spisovatele Helmuta Heissenbüttela.
Disertace v návaznosti na současnou (H. Foster, P. Osborn, J. Rebentisch, N. Luhmann, S. Fink ad.) i dobovou estetickou teorii (M. Bense, F. Mon, H. Heissenbüttel, B. Brock aj.) zkoumá estetiku experimentální poezie jakožto pilíře konceptuálního a potažmo i post-konceptuálního umění.  Specifický vztah k médiu, na který se soustředí na základě rozboru vybraných děl zmíněných autorů, můžeme chápat jako další úroveň intermediality. Ta vychází ze znalosti sémantické a sémiotické problematiky jazyka, média a sdělování. Zkoumám díla, která se nevěnují jen běžné dekonstrukci jazyka, ale ­– řečeno s Heissenbüttelem – přestavbě práce s médii. Už nestačí – jako v případě konkrétního umění – převedení výtvarných prostředků na znak. Je nutné chápat samo sdělení jako možnost. Autoři často sami sebe inscenují jako možnost, vzpomínku, nebo předmět vyprávění. Estetika každého díla vychází z úvahy o tom, kam by se mělo médium, autor, divák situovat, aby byl potenciál díla co nejlépe využit.
 

Profesní data

Životopis

Filip Jakš studuje doktorský obor Teorie současného umění, kde zkoumá konceptuální a post-mediální charakter tvorby experimentálních básníků. Tématu se věnoval již v rámci magisterského studia na příkladu českých autorů. Nyní se specializuje na Stuttgartskou a Vídeňskou skupinu, tedy okruhy, kde se od poloviny padesátých let tříbilo estetické směřování mezinárodního experimentálního hnutí. Zajímá jej i současná tvorba sound-artu, uměleckého psaní a to, jak se současné umění a vyrovnává s krizí reprezentace.
Kromě studia na AVU je středoškolským pedagogem. Vytváří radiofonické kompozice a radiodokumenty pro Český rozhlas, pořádá zvukové procházky. Na koncertech svého sólo-projektu Asstma ozvučuje budovy a další akusticky zajímavé objekty a místa. Spolupracuje s divadelním kolektivem Ryba řvoucí na sérii představení Dírkované kino. S kapelou Postižená oblast zhudebňuje jak texty básníků šedesátých let, tak těch současných. Snaží se o co nejhlubší prolnutí autorského a teoretického myšlení.